Odvolání daru a jeho vrácení dárci

Popis situací, za kterých se dárce může domáhat vrácení daru, který poskytl obdarovanému. Odvolání pro nevděk a odvolání pro nouzi – zákonné podmínky, které je třeba splnit, příklady z praxe.

K napsání tohoto článku mě přivedla klientka, která se přišla poradit, jak vydědit svého syna. Před časem mu do osobního vlastnictví darovala dům s tím, že předpokládala, že v něm v klidu dožije; ostatně neměla ani kam jinam jít. Její syn však vzápětí dům pronajal cizím lidem a mamince k bydlení vyčlenil sklep s přilehlou technickou místností. Klientka byla přesvědčená o tom, že s touto situací nic nezmůže, a svého syna se pro jeho amorální chování tak rozhodla alespoň vydědit. Velmi ji překvapilo, když se dozvěděla o možnosti od darovací smlouvy odstoupit a požadovat vrácení daru zpět!

  • Zákon upravuje hned dva způsoby, jakými se dárce může dostat zpátky k darované věci, a to odvoláním daru pro nevděk a odvoláním daru pro nouzi.

Odvolání daru pro nevděk

1) Zákonné důvody pro odvolání daru

Možnost požadovat na obdarovaném vrácení daru pro nevděk je upravena v občanském zákoníku v § 2072 a násl. Předně je nutno zdůraznit, že dárce se vrácení daru nemůže domáhat bezdůvodně; zákon stanoví, že tak smí učinit pouze tehdy, pokud mu obdarovaný úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil tak, že tím zjevně porušil dobré mravy. Špatné chování obdarovaného má primárně směřovat k osobě dárce, nicméně dárce může svůj dar odvolat i v případě, že se obdarovaný zachová i vůči osobám dárcovi blízkým způsobem, který dárce důvodně považuje za ublížení sobě samotnému – například, pokud by obdarovaný z hrubé nedbalosti těžce zranil dárcovu manželku, podvedl by jeho syna a podobně.

  • Povinnost obdarovaného vrátit dar dárci z důvodu nevděku přitom není závislá na tom, zda dárce uplatní své právo na vrácení daru u soudu, či nikoli. V případě sporu mezi stranami, zda byl či nebyl dán důvod pro odvolání daru, však závisí rozhodnutí, zda chování obdarovaného lze kvalifikovat jako chování hrubě porušující dobré mravy, vždy na individuálním posouzení daného případu; zobecnění, tedy že v jiném obdobném případu se postupovalo tak či onak, je zpravidla vyloučeno.

  • Občanský zákoník umožňuje ve výjimečných případech odvolat dar i dárcovým dědicům, a to v případě, že se podaří prokázat, že obdarovaný dárci v odvolání daru za života bránil (například mu vyhrožoval či ho jinak omezoval ve svobodném rozhodování) nebo v tom dárci zabránila vyšší moc (z praxe je znám případ, kdy dárce jel automobilem k obdarovanému s úmyslem sdělit mu své rozhodnutí odvolat svůj dar a cestou zemřel při dopravní nehodě).

2) Lhůta pro odvolání daru

V souvislosti s odvoláním daru pro nevděk je rovněž třeba pamatovat na to, že dárce nemůže svůj dar odvolat kdykoli, ale pouze ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy mu obdarovaný úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil. Roční lhůta byla stanovena proto, aby obdarovaný nežil neomezenou dobu v nejistotě, zda se vůči dárci dopustil nevděčného chování či nikoli. V případě, že by dárce právo odvolat dar uplatnil později, tj. nedodržel by stanovenou lhůtu jednoho roku a obdarovaný by to namítl, potom by soud k odvolání daru nepřihlédl. Pokud by však i po uplynutí stanovené lhůty obdarovaný předmět daru dobrovolně vydal, bylo by tak činěno po právu a na straně dárce by nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení.

  • Nevděk činí obdarovaného tzv. nepoctivým držitelem, což má za následek, že je povinen dárci vydat nejen předmět daru, ale i případné plody a užitky, které mu dar po dopuštění se nevděku přinesl. Kromě toho je obdarovaný povinen nahradit i škodu, která z jeho nepoctivé držby vznikla.
3) Faktická nemožnost dar vrátit

Zákon nezapomíná ani na případy, kdy obdarovaný již nemůže dar vrátit např. z důvodu, že jej v mezidobí v dobré víře zcizil (prodal nebo daroval) či proto, že došlo ke zničení předmětu daru zásahem vyšší moci, nebo naopak k jeho zásadnímu zhodnocení.

  • V prvně jmenovaných případech je obdarovaný zavázán k vydání alespoň toho, co mu z obohacení ještě zbylo. Pokud by však obdarovaný předmět daru již neměl proto, že se ho zbavil v úmyslu zabránit jeho vydání, je obdarovaný povinen poskytnout dárci plnou hodnotu daru, kterou měl dar v době darování.

  • Co se týče zásadního zhodnocení daru, pak příkladem může být situace, kdy dárce daroval obdarovanému pozemek, na němž obdarovaný následně postavil rodinný dům. V případě, že se obdarovaný poté proti dárci proviní nevděkem a vydání původního nezastavěného pozemku již není možné ani účelné, je obdarovaný povinen dárci alespoň zaplatit cenu, kterou předmětný pozemek měl v době darování.

  • Pro úplnost lze dodat, že dárce může obdarovanému jeho nevděčné chování prominout, a to písemně, ústně či jen mlčky prostým neuplatněním práva na odvolání daru ve stanovené roční lhůtě. Nicméně platí, že pokud už jednou dárce obdarovanému jeho čin odpustí, nemůže si to později bezdůvodně rozmyslet a vrácení daru pro tentýž čin požadovat.

Odvolání daru pro nouzi

1) Co si představit pod pojmem nouze

Co se týče odvolání daru pro nouzi, je popsáno v § 2068 občanského zákoníku a týká se situací, kdy dárce nemá prostředky na nutnou vlastní výživu či na výživu osoby, k jejíž výživě je povinen. Pod pojmem výživa lze přitom chápat zajištění základních potravin nezbytných k přežití, zajištění základního ošacení, bydlení, léků nezbytných k životu apod. Předpokladem nicméně je, že dárcova nouze nastala až po darování a dárce si tento stav nepřivodil úmyslně či z hrubé nedbalosti.

2) Práva obdarovaného v souvislosti s požadavkem dárce na vrácení daru

Pokud se dárce do stavu nouze dostane, má právo požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. To ve svém důsledku znamená, že obdarovanému nevzniká povinnost vydat dárci celou hodnotu daru najednou (nevydává-li sám dar), ale vždy jen v takové výši, aby byla zabezpečena jeho výživa. Obdarovaný však nemá povinnost dar vracet či zaplatit jeho obvyklou cenu v případě, kdy se sám nachází v obdobné nouzi jako dárce. Navíc má možnost vyhnout se povinnosti vrátit dar tím, že bude dárci nutnou výživu poskytovat osobně například zajištěním ubytování, stravy a ošacení po dobu, kdy se dárce bude v nouzi nacházet. Nutno je rovněž zohlednit i další plnění, která může dárce získat – například dávky v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení atd.

  • V každém případě platí, že odvolání daru pro nouzi by mělo přicházet v úvahu pouze výjimečně, neboť dárcovu mezní životní situaci by měly primárně řešit jiné právní instituty než vracení darů. V této souvislosti lze poukázat třeba na vyživovací povinnost mezi předky a potomky, kdy je dospělý potomek povinen zajistit svým rodičům slušnou výživu a obráceně.

  • Na závěr je třeba uvést, že pokud by se snad dárce při darování i třeba písemně vzdal svého práva dar pro nevděk nebo nouzi v budoucnu odvolat, tak k tomuto jeho prohlášení by se nijak nepřihlíželo – bylo by bez právních účinků.

Daniela Bendová
Sdílet:

Další články

Články s právní tematikou – praktická doporučení, příklady z praxe.

Datová schránka
t45zt6g

S čím Vám mohu pomoci?

Ráda odpovím na Vaše otázky a poradím, jak dále postupovat.
Konzultace je možná i prostřednictvím videohovoru přes WhatsApp, Zoom nebo Google Meet.

Odesláním fromuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů