Nevím, kolikrát už jsem ve své praxi slyšela prohlášení: "Sepsat listinu o vydědění není nic těžkého. Ostatně, stačí se podívat na internet a zde si snadno najdu hned několik vzorů, ze kterých si prostě jeden vyberu!" Stejně tak ovšem nespočítám, kolikrát jsem byla svědkem toho, že tímto způsobem sepsaná listina byla v pozdějším pozůstalostním řízení prohlášena za neplatnou nebo ohledně jejího obsahu probíhal mezi dědici vleklý soudní spor...
Tak či onak, listina o vydědění je natolik závažným projevem osobní vůle, navíc s dalekosáhlými právními následky, že stojí za to seznámit se s možnými úskalími při jejím pořizování a pečlivě promyslet všechny okolnosti, které by v budoucnu mohly mít negativní dopad na její platnost nebo účinnost.
Zvažujete-li sepsání listiny o vydědění, mějte na paměti zejména následující tipy a doporučení:
- Pokud nebudete listinu o vydědění psát vlastní rukou, ale na počítači či psacím stroji, je nezbytně nutné, abyste ji alespoň vlastnoručně podepsal a aby na ní byly i vlastnoruční podpisy dvou současně přítomných svědků, před kterými výslovně prohlásíte, že listina obsahuje Vaši skutečnou vůli. Mělo by jít o důvěryhodné osoby mimo okruh Vašich dědiců, u kterých navíc můžete předpokládat, že Vás přežijí a že případně budou moci o okolnostech pořízení Vámi sepsané listiny svědčit v rámci pozůstalostního řízení.
- Úspěšně vydědit můžete pouze svého vlastního či osvojeného potomka, nikoli tedy potomka Vašeho manžela či manželky, kterého má z jiného svazku. V listině o vydědění neobstojí ani případně vyjádřený argument, že toto právo máte, neboť o manželovo dítě pečujete už od dětství a fakticky se cítíte být jeho rodičem. Rovněž tak nemůžete vydědit jiného příbuzného, např. bratra. Nechcete-li, aby po Vás dědil, sepište závěť ve prospěch jiné osoby.
- Listina o vydědění sepsaná více osobami (typicky manžely – rodiči vyděďovaného) je neplatná! Každý rodič musí sepsat listinu vlastní.
- Pokud Vás vyděděný potomek přežije, pamatujte, že jeho děti (Vaši vnuci) nemohou dědit místo něj, ledaže byste jasně písemně vyjádřil vůli, že dědit mají. Pokud se automaticky spoléháte na to, že „děti vždy vstupují do uvolněného dědického podílu svého předka“, tak v tomto případě to neplatí. I když toto pravidlo vychází přímo ze zákona, stejně doporučuji, abyste za situace, kdy vyděďovaný potomek má vlastní děti, napsal do listiny o vydědění jasně, zdali místo něj tyto děti dědí či nikoli.
- Potomka nemůžete vydědit „jen tak“, vždy by měl být splněn alespoň jeden z tzv. zákonných důvodů pro vydědění, přičemž tento důvod zde musí existovat již v době sepisování listiny. Jinými slovy, nemůžete psát „preventivní“ listinu o vydědění ve smyslu: „Když se moje dcera začne chovat tak nebo tak, touto listinou ji vyděduji.“.
- Důvody pro vydědění, upravené v občanském zákoníku, jsou následující: a) potomek zůstaviteli neposkytl potřebnou pomoc v nouzi b) neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat měl c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze d) vede trvale nezřízený život e) je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová tzv. povinný díl.
- Navzdory obecnému mínění nemusíte do listiny o vydědění nutně uvádět skutečný důvod, proč potomka vyděďujete. Zákonodárce totiž pamatoval na situaci, kdy zůstavitel sice chce svého potomka vydědit z nějakého jim oběma známému důvodu, nikoli jej však současně denunciovat v očích ostatních dědiců, kteří o jeho špatném chování nic nevědí a mají k němu třeba i pozitivní vztah. Nevýhodou neuvedení žádného důvodu pro vydědění je však skutečnost, že bude-li vyděděný v rámci dědického řízení prohlašovat, že zůstavitel neměl jakýkoli důvod ho vydědit, bude na ostatních dědicích, aby v rámci sporného řízení prokázali, jakého konkrétního jednání se vyděděný potomek vůči zůstaviteli dopustil. Naproti tomu za situace, kdy zůstavitel přesně vyjádří důvod, pro který se rozhodl potomka vydědit, bude na tomto vyděděném potomkovi, aby žalobou uplatnil své právo na dědictví a pokusil se vyvrátit tvrzení, která proti němu zůstavitel v listině o vydědění uvedl.
- Málo znám je fakt, že svého potomka můžete vydědit i nepřímo, aniž byste psal listinu o vydědění. Stačí totiž, když sepíšete závěť, v níž zjevně záměrně a nikoli omylem nezařadíte mezi dědice Vašeho potomka, který se průkazně dopustil něčeho, co naplnilo zákonný důvod vydědění. Na takovéto opomenutí se potom hledí jako na vydědění učiněné mlčky a po právu.
- Myslete i na to, kde sepsanou listinu o vydědění uschováte. Pokud ji necháte jen tak volně ležet doma, vystavujete ji riziku, že se nedopatřením poškodí nebo se k ní dostane sám vyděděný, který ji možná zničí. Nebo listinu naopak doma uschováte tak důkladně, že ji v budoucnu už nikdo nenajde a v dědickém řízení proto nebude moci být uplatněna. Sepsanou listinu o vydědění proto buď předejte do opatrování spolehlivé osobě (případně i některému z dědiců) u které máte jistotu, že ji v budoucím dědickém řízení předloží, nebo ji uložte do úschovy u nestranné osoby. Takovou osobou může být i advokát nabízející advokátní úschovu listin.
Daniela Bendová
Sdílet:
